Tak jsme nakonec skutečně vyrazili. Autobus do Sofie byl oproti předchozí zkušenosti hotový luxus (TOURING - 2.000 Brno Sofie a zpět otevřená jízdenka). V Sofii jsme pěkně polenošili. Žádné převratné změny oproti předešlě návštěvě jsme nezaznamenali. Ovocný trh je pořád plný ovoce, socha sv. Sofie stále stojí. Snad jen to razítko do pasu bylo odmítnuto, prý je na to evropský zákon.

Při příjezdu do Turecka je stále nutné vyskládat kompletně celý autobus na hromádku, jen s tím rozdílem, že všichni Bulhaři (tedy temer cely autobus) jsou ted „EU citizens“, takze jejich zavazadla jakoby nahodou nikdo nekontroluje. I tak je procedura stale dvouhodinova.

Co se týče našeho oblíbeného Istanbulu, tak tady se vývoj nezapře. I když ledasco je možná způsbeno jen naším měnícím se pohledem na věc. Každopádně životní úroveň je v Istanbulu opravdu vysoká a tomu jsou úměrné i ceny. Sehnat na trhu Fátiminu ruku se ukázalo jako nereálně. Ty totiž vystřídaly všemožné křížky s Ježíšem doplněné Alláhovým okem a také podobně ozdobení andělíčci. Navigaci na slavném Grand Bazaru nyní zajišťují kazdych 50 metru nove LCD displeje, ktere jsou pro zachovani atmosfery umistene v drevenem ramu na obraz. Lakadla jako „hand made“ a „turkisch original“ vystridaly nasivky Prada a Dolce & Gabbana a samozrejme stale vice se objevuji cenovky. Pokud nejsou, oznami vam obchodnik rovnou, ze nenadsazuje jako ostatni a ze cena je rozhodne ta nejnizsi a konecna a ze se nemusite smlouvanim obtezovat. V mesitach uz zcela prestali trvat na satku na hlavu a s malym uspechem se snazi alespon pujcovat sukne na nohy. Uprimne receno je to dost nezvykle sama blondynka s vlasama na zem v mesite. Jo, casy se meni. Turistu je opravdu nemalo a to az tak, ze namisto vsudypritomnych nahanecu nabizejicich vsemozne pokoje jsme museli v „nasem“ hotylku malem prosit o nase oblibene misto na strese (New Backpackers - Sultanahmet, 10YTL) a to presto, ze byla uplne prazdna.

Na druhou stranu je treba uznat, ze kdyz se clovek trochu zamota do ulicek, stale mesto sala onu tajemnou istanbulskou atmosferu. Mista s turisty jsou provonena vodnimi dymkami a najit cajovnu opravdu neni problem. Panak caje je stale vytecny, i kdyz notne podrazil, a Turci stale vysedavaji po ulicich a hraji Begemon a u toho pokuruji. Shodli jsme se, ze se tu citime bezpecne a ze je tu stale prijemna atmosfera. Mistni pomery maji rozhodne bliz k nasi unii nez k Orientu, jak jej zname z pohadek. A tak se tu pekne valime na travnicku mezi mesitama spolu se spoustou mistnich, kteri stejne jako my vyuzivaji kratkou chvili po opadnuti veder do naproste tmy a vymyslime, kam dal. Vedro je tu teda dost strasny, ale doma taky neni nejchladneji, ne

~~DISCUSSION~~