Předem se omlouváme za zpoždení posledního dílu cestopisu z naší letošní cesty na východ. Znáte to, člověk je najednou doma a všechno se na něj hrne ze všech stran a na předsevzetí, že tentokrát všechno dopíšeme, spočítáme, vytřídíme fotky a teprve pak začneme řešit věci domácí je zase jen pouhým slibem. A tak konečně přinášíme svědectví z jižního hraničního přechodu, přejezdu jezera Van a taky výstupu na horu Nemrut.

4.9. jsme doplnili pár fotek.

Potom co jsme „odbocili o 180 stupnu“, jak hezky komentoval Jura nasi zbabelou otocku, jsme meli v planu projet jizni Iran a prohlidnout si Persky zaliv. Po Zahedanu jsme navstivili Kerman s muzeem Hamamu, ktere oproti nasim predpokladum jsou jiz v Iranu minulosti. Jak jsme pozdeji zjistili i hamamy v Quazvinu, meste hamamu, jsou jiz 2 roky zavrene a tak uz se da hamamovat snad jen v Tabrizu, kam asi jezdi dostatek Turku. Zajeli jsme do zahrad v Mahanu, kde v naproste pustine stoji palac s hradbami a uvnitr vsechno kvete a zelena se, pusobi to opravdu jako oaza zivota.

Zdravíme nečekaně znovu z Íránu. Do Pákistánu a Indie jsme neodjeli, za což se omlouváme všem, kdo se těšili na informace z tamějších končin. Doporučujeme http://indie07.wordpress.com/ a http://velkeprazdniny.blog.cz/ a nebo nejlépe si tam samozřejmě zajet. My jsme se rozhodli si ještě doprohlídnout Írán a cestu do Indie si nechat dál jako sen do budoucna. Mějte se príma ať jste kdekoliv a třeba ten deníček zas nějakej jinej rok dopíšeme. :D

~~DISCUSSION~~

Yazd je město v poušti, které se všeobecně považuje za jedno z nejstarších měst na planetě. Lidé zde tak dlouho přežívají díky tomu, že si vymysleli, jak přelstít přírodu a přežít vprostřed pouště. Chack chack je zoroastrianske poutni misto v pousti.

Esfahan je Iranska perla, je to mistni highlight a vsichni tam musi Tak jsme tam taky jeli. Esfahan si jako svoje sidelni mesto vybral sah Abbas I. a potreboval, aby bylo videt, jak mocny je panovnik. Vybudoval tam proto obrovske a nadherne stavby jako napriklad Imammovu mesitu, ktera je povazovana za nejkrasnejsi v celem Iranu. No proste vubec je Esfahan very special a nam se tam moc libilo. A Persepolis je pozustatek 2500 let stare vykladni skrine Perske megarise.

Šalamounův trůn se nazývá místo, kde tento věhlasný muž snad nikdy nebyl a Teherán je přelidněné a k cestovatelům nevstřícné město. Naopak Kashan, oáza vprostřed pouště, nabízí zahrady a parky s tekoucí vodou k odpočinku a osvěžení. Cestovatele navíc láká svými historickými domy, kde kdysi bydleli bohatí měšťané a dnes si je mohou prohlížet turisti. A že stojí za to!

Jak se tak blížíme k hranicím, honí se nám hlavou spousta věcí. Přemýšlíme zda bude přechod hranic opravdu snadný, jestli budou lidé na druhé straně opravdu milí, jak to bude s těma čádorama a podobně. Každopádně cesta dolmušem skončila a jsme v tom sami. Překonáme několik plotů, projdeme kolem samopalníků a 4x ukážeme pas, ale žádné prohledávání, najednou jsme prostě v Íránu. Hned k nám přiběhne plno Íránců a vítají nás slovy: „Change money?"

Naposledy se hlásíme z Turecka. Od posledně jsme viděli čajové plantáže, podnikli výlet do horské vesničky yayla na samém vrcholu hory a pobavili její obyvatele, ověřili, že pro stopování kamionů na velkou vzdálenost je Turecko stále rájem a že se k vám řidič po celou cestu chová jako k váženému hostu, vylezli jsme na hrad, kocháme se výhledem na Ararat, pod kterým spíme, a těšíme se do Iránu.

Z Istanbulu jsme odjeli do Kappadokie, kde jsme si udělali malý výletek zvláštně erodovaným údolím a prolezli si opuštěný skalní obydlí u města Uchisar. Potom jsme ještě viděli podzemní město Derinkuyu a Kappadokii jsme opustili. Teď jsme na severu Turecka, byli jsme v továrně na čaj ve městě Rize a chystáme se na výlet do předhůří Kačkaru. Je tady moc krásně, a tak se tam už těšíme

Tak jsme nakonec skutečně vyrazili. Autobus do Sofie byl oproti předchozí zkušenosti hotový luxus (TOURING - 2.000 Brno Sofie a zpět otevřená jízdenka). V Sofii jsme pěkně polenošili. Žádné převratné změny oproti předešlě návštěvě jsme nezaznamenali. Ovocný trh je pořád plný ovoce, socha sv. Sofie stále stojí. Snad jen to razítko do pasu bylo odmítnuto, prý je na to evropský zákon.