Jak se tak blížíme k hranicím, honí se nám hlavou spousta věcí. Přemýšlíme zda bude přechod hranic opravdu snadný, jestli budou lidé na druhé straně opravdu milí, jak to bude s těma čádorama a podobně. Každopádně cesta dolmušem skončila a jsme v tom sami. Překonáme několik plotů, projdeme kolem samopalníků a 4x ukážeme pas, ale žádné prohledávání, najednou jsme prostě v Íránu. Hned k nám přiběhne plno Íránců a vítají nás slovy: „Change money?"

Z hranice k prvním barákům jedeme autobusem, jehož osazenstvo se kompletně popřehazuje abychom mohli sedět vedle sebe a blízko batohů. Na první pohled přibylo lidí ovládajících angličtinu, alespoň zhruba, a taky lidí, kteří si chtějí povídat o tom co jsme zač, proč a kam jedeme a tak. Nejvíc jsme samozřejmě paf z místních žen, ale zcela jinak než jsme čekali. Je tady dost poznat, že jim zahalení přikazuje zákon a ne vlastní přesvědčení. Narozdíl od Turecka, kde všechny zahalené ženy dbaly na to, aby jim nevykukoval ani vlásek, tady jsou zahalené všechny, ale snad jsme nepotkali jedinou, které by nevykukovaly vlasy. Prostě musí mít šátek na hlavě, tak si ho tam nějak hodí a jdou. No jo, ale co je teda fakt konec je to, že některý chodí v černé hadře asi tak, jakobyste se chtěli zabalit do prostěradla. Mají to na hlavě a až na paty a musí si to držet oběma rukama a často i pusou, ale stejně jim to pořád všude padá a zavazí. To si ovšem mohou dovolit, jen městský paničky, ženy na venkově, který musí pracovat, to nosit nemůžou, protože už jen si to udržet na těle dá dost práce

První minizastávkou na cestě Íránem pro nás byl Tabríz. Nenechali jsme si na něj moc času a tak jsme mnoho kolemjdoucích zklamali, že jsme z Tabrízu viděli jen bazar. Každopádně si s námi chce opravdu hodně lidí povídat a pokud se zvládneme domluvit, nezajímá je mnohy jen odkud jsme a kam jedeme a jak dlouho jsme manželé, ale taky co si myslíme o Íránu a jeho lidech, jestli máme u nás svobodu a podobně. Dobře vědí, že jsou zejména Amerikou prezentovaní jako země teroristů a radost z toho nemají. My prý máme svobodu, můžeme si dělat co chceme, ale prý nám to kazí mezilidské vztahy a jsme moc sebestřední.

Teď jsme v Zanjanu a dopoledne jsme se poflakovali po místním bazaru. Je vážně dost úchvatnej. Nemaj tady vůbec žádný suvenýry, ale jinak asi všechno. Kromě zboží všeho druhu, přičemž převažuje zelenina a čádory, taky hamám (veřejná koupelna), čajovny, jídelničky a samozřejmě mešity. No je to bezwa, ale asi náročný na orientaci. Žlutej meloun mají v jiným obchodě než červenej a velký hrnce v jiným než malý. Ale vyhlášení jsou tu nožema a těch tu mají všude požehnaně. Je tu příjemná atmosféra a místní vás nechají se tu potulovat a všechno si prohlížet aniž by vám potřebovali nutně prodat hrnec. Dokonce nám někteří třeba darují okurku a rozhodně si ji nenechají zaplatit ani vrátit. Prý jsme hosti a rádi nás obdarují když jdeme kolem. No taky jsme tu navštívili místní „pamětihodnost“, totiž prádelnu fungující jako muzeum. Je pod zemí a je tam dost příjemně a dle návštěvní knihy ji navštěvují zejména Íránci a Češi.

~~DISCUSSION~~