4.9. jsme doplnili pár fotek.

Potom co jsme „odbocili o 180 stupnu“, jak hezky komentoval Jura nasi zbabelou otocku, jsme meli v planu projet jizni Iran a prohlidnout si Persky zaliv. Po Zahedanu jsme navstivili Kerman s muzeem Hamamu, ktere oproti nasim predpokladum jsou jiz v Iranu minulosti. Jak jsme pozdeji zjistili i hamamy v Quazvinu, meste hamamu, jsou jiz 2 roky zavrene a tak uz se da hamamovat snad jen v Tabrizu, kam asi jezdi dostatek Turku. Zajeli jsme do zahrad v Mahanu, kde v naproste pustine stoji palac s hradbami a uvnitr vsechno kvete a zelena se, pusobi to opravdu jako oaza zivota.

A pak uz hura k mori. Mysleli jsme, ze kdyz si to zvladaji uzivat kamaradi na druhe strane zalivu v Omanu a Emiratech, uzijem si zaliv i my. Narozdil od nich jsme ale kvuli vedru nejen nedokazali na plazi usnout, ale vlastne jsme nedokazali delat v podstate nic. Nasledujici tyden iranske pohody na ktery jsme se tesili se tak promenil spise v pretrpovani vedra. Vse navic zkomplikovala na Iran nevidana neexistence verejne dopravy a absolutni nemoznost se prepravovat. Zda se, ze cely jih je v lete tak rozpaleny, ze z nej snad odjedou i jeho obyvatele, nebo proste nevylezaji zpod klimacky. V Bandare Abbasu jsme navstivili skvelej rybi trh, kde zeny v tzv. Bandari burkach, tedy maskach pres oblicej jak na karnevalu, tridily prave dovezene ryby. Ty se pak ruzne cistily a omivaly a nakonec skoncily pekne na ledu v uzavrenem bazaru. V Bandare Langehu jsme potkali skveleho pana cajnika, ktery utekl kdysi z Afghanistanu, umel anglicky a putuje za praci snad po celem Blizkem vychode. Na ostrove Kisch jsme pres pot v ocich videli skvelou zoo a naslednou show s tulenama, mrozema a delfinama a pak si uzili snad nejteplejsi noc ve svem zivote. Pak uz jen cesta do Busheru (nekonecne dlouha s asi 10 prestupy a pomalu mizejici nadeji na zdarny konec) a koupel v temer vrouci vode Perskeho zalivu. Oproti trvale koupeli ve vlastnim potu vlastne zadna zmena.

Ted uz jsme konecne po zastavce v Qazvinu a blizkem hrade v prekrasne chladnych horach v Tabrizu. Uzivame si toho, ze uz tu zase nejsou zadne potize, ze kdyz dojedeme do mesta ve 2 rano, ubytuje nas ridic i se stravou u sebe doma a hlavne, ze se tu da normalne chodit po ulici, i kdyz nema klimatizaci. Pry jsme misto jihu meli navstivit sever, mozna jsme se nemeli otacet, protoze z Pakistanu prichazeji same nadsene zpravy o tom, jak jsou vsichni jeste pohostinnejsi a hodnejsi a milejsi a .. No zhruba pravy opak nez si mysli nasi urednici v Islamabadu. Kazdopadne ted je tu zase krasne a mrzi nas konec nasich viz. Jeste bychom tu ledasco navstivili, ale musime domu. Tak priste pojedeme severni cestou.

Z Iranu zdravime letos zrejme naposledy, tak kdo jste necetli nas denicek dusledne, otocte vsechny zpravy v ceskych mediich o 180 stupnu a ziskate obraz naproste vetsiny Irancu. Rozhodne se prijedte podivat, radi vas tu uvidi a pohosti. My jedeme k tureckemu Vanu a pak uz asi nejak do domova.