Yazd je město v poušti, které se všeobecně považuje za jedno z nejstarších měst na planetě. Lidé zde tak dlouho přežívají díky tomu, že si vymysleli, jak přelstít přírodu a přežít vprostřed pouště. Chack chack je zoroastrianske poutni misto v pousti.

Jednou z místních specialit jsou například vodní kanály quanaty, které vedou třeba 80 km pod zemí, z hory až do vesnice. Jenom jsme nepochopili, proč když si tak šikovně přivedli vodu až domů (a nemusejí pro ni chodit mnoho kilometrů, jako to dělají Afričani), proč si nevymysleli taky něco jako jsou studny u nás. Yazďané si tam místo toho udělali schody a pro vodu chodili se džbánem hluboko pod zem.

Další místní vymožeností jsou takzvané baghdiry, neboli věže na vítr. Jsou to zvláštní komíny nad skoro každým domkem, jejichž smyslem je zachytit i nepatrný větříček a ochladit vzduch uvnitř domu. Stejné komíny jsou i nad těmi studnami, a tak tam voda zůstávala pěkně chladná.

Z Yazdu jsme jeli na výlet. Taxíkem! (jinek to nešlo). Nejprve jsme navštívili městečko Meybod, kde se děsně snaží, aby tam taky měli nějaké turisty, a tak všechno pěkně opravili a teď to propagují. Mají tam pigeon´s house, který sloužil prostě jenom k tomu, aby tam bydleli holubi a aby tam co nejvíc nakadili, protože místní tam pak chodili sbírat guano a používali jej jako hnojivo. Pak tam mají krásně opravenou starou poštovní stanici (i s koňma z umělé hmoty!), kde je poštovní muzeum, ale tam jsou k vidění jen známky, nás mnohem víc zaujala samotná stavba.

Chak chak znamená kap kap a je to jméno nejposvátnějšího místa pro vyznavače pradávného perského náboženství, Zoroastriánství. Kap kap se mu říká proto, že samotný chrám s věčným ohněm (věčný oheň je symbolem jejich boha) je ve skále a z té kape voda. V chrámu je příjemně, voda působí osvěžujícím dojmem, ale vzhledem k tomu, že během dvoudenního svátku tam každý rok přicházejí tisíce poutníků, změnilo se okolí místa spíš na noclehárnu a rychlé občerstvení. Na mě teda Chak chak moc dojem neudělal.

Poslední zastávkou byla vesnička Kharanak. Tam mají pěkně opravenou karavanseráj a dělají tam koberce. Dříve tyto domy s velikým dvorem sloužily jako nocležna a jídelna pro celé karavany táhnoucí po hedvábné stezce. Byly pěkně pravidelně po 30 km, což je přesně vzdálenost, kterou karavana ušla za den. No hned by si člověk sedl na čaj, ale i výroba koberců je zajímavá podívaná. Kousek opodál je opuštěná stará část města z pradávna. Domy jsou už značně rozpadlé, ale i tak je to dost zajímavý bludiště. Největší atrakcí je, nejen tady, shaking minaret. No myslím, že tenhle už se moc dlouho třepat nebude, ale dá se na něj vylézt, což moc obvyklé není a je z něj bezwa výhled na městečko. Ten muezín viděl svět pěkně z nadhledu, ať měli lidi kolem domů sebevyšší zdi, viděl jim až do talíře.

~~DISCUSSION~~